Čínská kuchyně aneb Tady nezhubnete

Mýtus o rýži a prasklé džíny

„Někdy se snažíte tak trochu předstírat, že tohle jste už doopravdy ochutnali, ale všichni moc dobře vědí, že to není pravda, a že se toho prostě trochu bojíte.“

Pořád se ptáte, kdy že už konečně napíšu o tom jídle, tak teda teďka! Zítra už nebudu mít čas.

Musím si jít nutně koupit něco na sebe. Jedny kalhoty už totiž nezapnu ani vleže na zádech, a druhé sice zapnu, což mě až dosud udržovalo v mylné radosti, že to se mnou ještě není tak zlý.

Jenomže ouha!

Když jsem si je ráno chtěla obléct, vykoukla na mě velká, ale fakt velká prasklina ve švu na zadních partiích. Takže prostě musím o tom jídle napsat dneska, neboť zítra (nebo pozítří?) zahajuju nekompromisní dietu! A o co kvůli ní přijdu?

O placky!

Ty miluju skoro ze všeho nejvíc! Ať už jsou plněné masem či zeleninou nebo jenom tak samotné, a vy si je obložíte restovaným čínským zelím, řapíkatým celerem, černými houbami s vajíčkem, masem, nebo čímkoliv dalším, co vás na těch mnoha plných talířích, co jsou každý večer na stole, zaujme.

Některé placky jsou smažené, jiné pečené, ale všechny, včetně těch koupených od pouličních prodavačů, jsou prostě úžasné!

O nudle!

Je jich asi tak milion druhů a připravených na milion způsobů. Nejvíc mám ráda ty strašně široké a strašně dlouhé, které by se asi blbě jedly vším, ale hůlkama je to fakt ve stylu „svině klouzavý”!

Je tam spousta všemožné restované i syrové zeleniny, nejrůznějších klíčků, maso a taky hodně koření. A naše slečna babička dělá nudle s takovou speciální omáčkou, na které ujíždíme s Terkou obě.

Je hnědá, jsou v ní sojové boby, taky zázvor, kousíčky špeku, česnek, něco, co jsme stále ještě neidenifikovaly, ale má to tak trochu pepermintovou chuť a spousta dalších ingrediencí.

A celé je to opravdu dost slané, ale když to zamícháte do nudlí, přidáte na jemno nakrájené a restované čínské zelí a nastrouhanou salátovou okurku, je to dohromady tak dobrý, že tuhle omáčku se prostě musíme naučit!

A nejvíc ze všeho mi asi budou chybět knedlíčky!

Vařené, nebo dělané v páře, s masovou či zeleninovou náplní…

Takový knedlíček si krásně chytnete do hůlek, namočíte do speciálního octa a pak už jste si jenom jistí, že ta velká hromada na stole nemůže rozhodně stačit pro tolik lidí, protože jenom vy jich sníte nejmíň tucet!

Nemůžu o knedlíčkách nic víc psát, protože musím jít slečně babičce říct, že zítra je nutně, ale fakt nutně, musím mít naposledy k večeři!

Prej, že rejže!

Jo, jedí ji často.

Ale že byste na ni narazili při každém stolování, to teda rozhodně ne!

V takových těch obědových restauracích, kde si každý dává svoje jídlo, tam je nejvíc jídel buďto s nudlema, anebo právě s rýží – vařenou či smaženou. Když ale jdete ven na večeři, rýže se pravděpodobně vůbec nedočkáte!

A večeře my tady milujeme!

V Číně to totiž není tak, že si každý vybere z jídelního lístku něco pro sebe a šmytec.

Prostě se toho naobjedná hromada, všechno možné i nemožné, a vy rázem pochopíte, proč jsou tu všechny stoly kulaté a proč je na nich to obrovské otáčecí sklo.

Všechny mísy a talíře přijdou právě na to sklo: Pekingská kachna, krevety, zelenina na sto způsobů (já mám nejradši tofu s řapíkatým celerem), nějaké ty nudle, vajíčka s rajčaty, ryby malé i velké, pečená holoubátka, čerstvě upražené arašídy, kuřecí pařátky, hovězí, vepřové i jehněčí, placky, knedlíčky a spousta věcí, o kterých nemáte nejmenší tušení, co vlastně jsou a jakou chuť tedy máte čekat.

A pak už se kolo roztočí a vy si postupně vybíráte…

Někdy se snažíte tak trochu předstírat, že tohle jste už doopravdy ochutnali, ale všichni moc dobře vědí, že to není pravda, a že se toho prostě trochu bojíte.

A to se pak s vámi dvakrát nemažou. Prostě vám naberou na talíř a jez!

A většinou se to vážně jíst dá! Většinou je to i dost dobrý! Dokonce včetně těch pařátků! Byly strašně ostrý, moc masa na nich fakt nebylo, ale pocit FUJ se kupodivu nedostavil.

Ani psychicky, ani chuťově. Možná to to bylo právě tím, že byly ostré, nevím, ale rozhodně si je dám ještě i na jiný způsob, abych to mohla zodpovědně posoudit.

A jestli jsem se díky jídlu naučila nějaká slovíčka, tak v první řadě slovo „Lád“ (takhle to teda píšu a vyslovuju já). Tohle slovo se v Číně sakra hodí. Znamená totiž ostré, pálivé.

A pálivá je většina jídel. Časem si zvyknete, ze začátku vám ale kolikrát vážně vhrknou slzy do očí.

It´s not awful, it´s just… Chinese…

Tato slova pronesl můj kolega Max, když jednou kdosi přinesl do kanceláře nějaké sušenky či oříšky nebo co to tenkrát bylo.

Myslím, že věta „Není to hnusné, je to prostě… čínské! Vystihuje mnohé.

Vařené jídlo v žádném případě, ale co se týká sušenek, brambůrků, oříšků, bonbónů či čehokoliv podobného, co byste si snad chtěli dopřát k svačince, zbystřete! To, co čekáte, že bude slané, bude totiž nejspíš na sladko. Anebo třeba na kyselo.

A nebo to smíchá všechny chutě dohromady a bude to prostě… no, ne hnusné, ale …čínské. A to i přesto, že to vypadalo naprosto nevinně a vlastně docela i Evropsky!

Takže dříve či později vás chuť experimentovat, a vybírat v těch nekonečných regálech s pochutinami pokaždé něco jiného, prostě přejde, a jdete po starých dobrých cookies, chipsech Pringles a podobně.

Občas se ale stejně zlákat necháte. A to pak objevíte sušenky, který jsou vlastně tak trochu slaný keksy slepený vanilkovým krémem. A ty jsou velmi Chinese a ujíždím na nich už asi tak čtyři roky. A celá naše rodina je zná pod názvem Hnusnosušenky a nikdy mi je nikdo nesní, protože je prostě nikdo nedokáže docenit.

A právě jsem je celý snědla, zatímco tohle píšu. Sakra. Musím jít zítra na ty nákupy a začít s dietou ?