Cvrček v čaji

Vracím se z lyží. Ve výborné náladě, s velkým batohem na zádech, vtrhnu rovnou do obýváku naší čínské rodiny, abych vyložila všechny zážitky. Co na tom, že neumím čínsky a nikdo z rodiny anglicky. Rukama nohama se domluvíme vždycky. A mám tunu krásných fotek. Jenomže…

Hned jak otevřu dveře, úsměv mi ztuhne. Tatínek si (jako každý večer), dělá svůj čajový obřad, u nějž jsme zatím nikdy nebyly. Je to pozdě večer a nechtěly jsme rodinu už rušit.

Malá sedí u něj. Čaj je nalitý ve dvou kalíšcích. A v jednom z nich je – cvrček. Má asi čtyři centimetry a kouká mu jen hlavička a kousek těla. Rozhodně se topí. Ten čaj je asi horký.

Oni ho vaří… Před očima mi vytanuli ti škorpióni na špejli, které Tereza natočila na street food market, a je mi špatně. Moje rodina vaří cvrčky v čaji – za živa! A Xiao Yu se u toho směje.

S vyděšeným výrazem přistupuju blíž. Cvrček se snaží vylézt. Chudák, klouže to. Snaží se zachránit. Tatínek mu pomáhá prstem. To je divný. Z čaje se nekouří, není žhavý.

Cvrček se cachtá, pije. Pak vylézá, spokojeně se prochází po stole. Malá volá: Cricket, criket. No to vidím, je to cvrček. Ale proč. It´s a pet. Vysvětluje Xiao Yu. Její angličtina se zlepšila raketově. s Wow materiály to jde samo! Ale cvrček jako domácí mazlíček?

Vybaví se mi slavná scéna z Posledního císaře a začínám chápat. Tatínek opravdu chová cvrčka. Jak se později dočítám, takhle tradice sahá až někam do období dynastie Tchang (618-907). To ale ještě nevím, takže tatínek vidí, že celé věci stále ani za mák nerozumím. Proč chová cvrčka?

To už vyndává malou „krabičku“, vlastně vydlabanou miniaturní dýni, na délku asi šesticentimetrovou.

Má speciální víčko, jakousi „pružinu“. Cvrček celkem poslušně vleze dovnitř a tatínek mi ukáže, jak krabičku zavře a že ji nosí v kapse u košile. Cvrček hezky „zpívá“ a zvuk ještě zvýrazňuje ona pružina.

Pak jej zas vypustí a malá vysvětluje: Cricket 100 days. He eats carrots and apples. He walks every day.

Žije tedy více než tři měsíce. A tři měsíce si tu večer co večer štráduje po stole. Tatínek přinese kousek mrkve, cvrčka přenášíme na stůl. Pochutnává si.

Chci se koukat, ale i fotit a točit. Je to zvláštní zážitek. Další důkaz toho, že jsme vybrali dobrou školu. Bydlení v čínské rodině je zážitkem, na který budeme obě vzpomínat celý život. I díky cvrčkovi.